Kupujete vánoční cukroví z obchodu? Zkontrolujte si jeho minimální trvanlivost!

12.11.2019 Jana Čiháková

Jednou z tradičních složek vánočního menu je vánoční cukroví, byť tradice některých dnes běžně vyráběných nebo kupovaných druhů kupodivu není zas tak dlouhá. Ještě počátkem minulého století se k výrobě cukroví používaly jiné suroviny než dnes, jednak levnější a jednak dostupnější.

Ne vždy bylo k dispozici máslo, místu cukru se sladilo medem, skutečně tradičními složkami vánočního cukroví byly ořechy, různá semínka, kroupy, pohanka a další. I proto považují dnes někteří jedinci současné vánoční cukroví za nezdravé. Je ale třeba vědět, že i v minulosti byla konzumace cukroví kromě toho, že obohacovala spektrum potravin konzumovaných ve vánočním období o s církevními svátky spojené doplňky, také příspěvkem ke zvýšení příjmu energie v době, kdy jí člověk více vydává. Také cukroví bylo a je zdrojem živin, například i všeobecně odsuzovaného tuku umožňující lépe přežít energeticky náročnější zimní období. Konzumaci vánočního cukroví tak není nutné otrocky odsuzovat, byť někdejší a současný výdej energie v zimě je těžko srovnatelný.  

Doby, kdy si prakticky každý pekl vánoční cukroví doma a hospodyně mezi sebou soutěžily o nejhezčí, nejlepší nebo neoriginálnější cukroví, se pomalu stávají minulostí. Ne že by se dnes doma vůbec nepeklo, ale podíl domácí výroby se razantně snižuje, přestože je právě samovýroba vánočního cukroví, stejně jako samovýroba jakéhokoli pokrmu, nejvyšší zárukou takového složení potraviny, jaké si spotřebitel sám představuje. Každopádně je ale fakt, že i ti, kteří doma pečou, dokupují některé druhy vánočního cukroví v tržní síti. Na co si tedy dát největší pozor?

Nebojte se požadovat náhradu

Patrně největším rizikem při nákupu vánočního cukroví, zvláště některých druhů, jako je čajové pečivo, je doba minimální trvanlivosti (označení: „minimální trvanlivost do:“). Ta může uplynout bezprostředně po nákupu, třeba ještě v průběhu Vánoc, což ještě sice nutně neznamená, že by se stal výrobek zdravotně závadným, ale jeho senzorické vlastnosti (vzhled, chuť, vůně) už nemusí být optimální. Důvodem zmiňovaného rizika je skutečnost, že se některé pečivo vyrábí buď celoročně, nebo s časovým předstihem, a neodhadne-li výrobce správně budoucí zájem spotřebitele, může se příslušné zboží v obchodech hromadit. Prodávané vánoční cukroví také nesmí být podle zákona poškozené, rozlámané, spálené nebo znečištěné, a pokud na takové produkty narazíme, je třeba je reklamovat a požadovat náhradu.

Obecně nejčastějším prohřeškem výrobců i prodejců je ovšem označování potravin, což se týká i vánočního pečiva. Pokud jde přitom o balené výrobky, musí povinnosti dané zákonem při označování splňovat všichni, i menší prodejci na farmářských trzích. „Pro pekařské výrobky neexistují žádné výjimky podmínek prodeje z hlediska hygieny a bezpečnosti potravin. Nebalené potraviny nemusejí nést stejnou sadu informací jako potraviny balené. Označování nebalených potravin ošetřuje zákon o potravinách, přičemž základní úlevou je neuvádění tabulky výživových hodnot,“ uvádí přitom Ministerstvo zemědělství.