Češi začali vyrábět anýzovou limonádu. Jako jediní na světě

09.09.2015 Lidovky.cz

Jestli vás vyčerpala vedra a hledáte, kde znovu dobít energii a zároveň nenastydnout při pobíhání mezi licousy deště, vezměte na milost anýz. Češi z něj jako jediní začali vyrábět limonádu.

Anýz byl původně endemický druh v suchých a teplých oblastech Egypta, Sýrie, Řecka a Turecka. Obyvatelé zdejších krajin ho jako první začali používat, a to nejen pro jeho léčebné účinky, ale taky v kuchyni jako oblíbené koření. Dnes se anýz pěstuje po celém světě, využívá se v medicíně i v gastronomii. Na Balkáně ho často ucítíte v pečivu, v čínských nebo indických oblastech zase v masitých pokrmech. Do zavařenin ho dávají i naše babičky.

Anýz se užívá proti plynatosti, chudokrevnosti, kašli či žaludečním obtížím. „Bedrník má obecně antibakteriální a antiseptické účinky, dokáže bojovat s plísní nebo mykózou a zmírňuje nejen projevy menopauzy, ale taky ranní nevolnosti o pár let dříve při těhotenství,“ vychvaluje ho lékařka Helena Kajtmanová. Používat se může buď přímo suchý drcený, nebo jako výluh a olej.

Česká anýzovka jako jediná obsahuje poctivý anýzovo-lékořicový výluh. „Můžete si ji dát samotnou na ledu, anebo přeci jen ostřejší, třeba s vodkou nebo absintem,“ nabádá jeden z výrobců Ondřej Frunc z K.H. Prager. Ve starých herbářích se můžeme dočíst, že v 16. století připadal anýz neodolatelný hlavně myším a používal se tedy do pastiček. V Číně dokonce věřili, že pár kapek anýzu dokáže dostat do pasti jakékoli divoké zvíře. Naopak staří Římané používali anýzová semínka k lepšímu trávení během bohatých svatebních hostin. Zvyk přidávat anýz do svatebních koláčů se v některých anglosaských zemích udržel až dodnes.