PAVEL BERKY: SKVĚLÉ JÍDLO SE DÁ UVAŘIT I SE STOVKOU V KAPSE

17.01.2022 Jana Čiháková

Pavel není jen návrhář, nebo kuchař. Je to balzám na duši. Jeho životní energie je nebezpečně chytlavá a jeho pohled na svět neskutečně pokorný. Jestli teď řeknu, že je jednou z osobností, které nemohou minout Vaše srdce, je to pravda. Finalista Master Chef Česko z roku 2020 nenabízí talent a souhru chutí, nabízí sebe, svou duši a svoje přesvědčení. A to se Vám nepřejí!

Pavle, od momentu, kdy jste nezapomenutelně zazářil v pořadu Master Chef Česko, už uplynul rok. Co se ve Vašem životě nejvíc změnilo?

Je toho dost. Vlastně se mi vzhůru nohama obrátil celý můj pracovní život. Místo každodenního sezení u šicího stroje, teď stojím u sporáku nebo balím moji kuchařku :) Ale popravdě, ani si nestěžuji. Vaření mě bavilo vždycky a po Master Chefovi mě baví ještě mnohem více. Ale je zvláštní, jak vám jedna soutěž o vaření dokáže změnit život. 

Co dělá dobrého kuchaře profesionálem?

Praxe. Tak jako ve všech oborech, nejen v kuchařině. Ale je velmi důležité, aby se člověk pořád zdokonaloval a hledal cesty, jak vylepšit své dovednosti. Je sice hezké pracovat 30 let na jednom místě, ale jestli pracujete těch 30 let na stejné pozici, nebo se řídíte recepty a vaříte pokrmy, které jste vařil, když jste začínal, tak je to špatně. Profík je pro mě někdo, kdo dokonale ovládá řemeslo, sleduje trendy z oboru, ve kterém pracuje a neustále hledá cesty, jak by mohl své dovednosti posunout na další metu. 

Je pro Vás důležitá lokálnost a sezónnost?

Je to maximálně důležité. Vidím to i v módě, které se věnuji už řadu let. Sezónnost je jasná, tam myslím, že není se na co vymlouvat a byl bych sám proti sobě, kdybych s ní nepracoval jak v módě, tak u vaření. Usnadňuje mi to práci. Lokálnost je pak věc, která se musí ještě rozdělit. Na jedné straně je výroba, kde můžu říct, že 100 % z ní udržuji na lokální scéně a na straně druhé jsou materiály a suroviny se kterými pracuji. Tady je bohužel nabídka na českém trhu ještě často příliš omezená, a proto se občas stává, že u výroby sahám i po zahraničních produktech, materiálech či surovinách, které jsou hlavně ve vaření typické a nezbytné pro danou kuchyni.

Každý Váš pokrm je zároveň umělecké dílo. Cítíte se Vy sám spíš kuchařem nebo módním návrhářem?

Já jsem módní návrhář. Móda je něco, co jen tak z mého život nezmizí. Před 20 lety jsem si řekl, že návrhářství bude obor, kterému se chci věnovat naplno, a to až do doby kdy toho budu ještě schopen. A na tom se nic nezměnilo. V tomto oboru jsem si prošel vše pěkně od začátku a dnes můžu říct, že se v něm cítím komfortně a rozumím mu. Kuchařem jsem se stal tak trošku ze dne na den a jsem na začátku cesty. Vaření mě hrozně baví a jsem připravený v této cestě pokračovat. Uvidíme, jak daleko dojdu a jestli se mi podaří udržet tyto mé dvě vášně v harmonii tak, abych ani v jedné z nich nepolevil.

Veřejnost jste si získal díky své pokoře. Jaké hodnoty ve Vás rodiče podporovali?

Byla to především slušnost a pokora. Pro mě jsou právě tyto dvě vlastnosti tím, bez čeho bych nemohl fungovat. Je to jakýsi základ, který jsem od rodičů dostal a který dnes vyžaduji i od lidí se kterými se stýkám. Zvlášť v pracovním prostředí, kde je té pokory pořád méně a méně a za mě je to určitě špatně.

Přečtěte si celý rozhovor v lednovém vydání CZ TEST! PRÁVĚ V PRODEJI!