I koření má svůj pohnutý příběh

24.07.2016 Redakce

Tajemství chutí koření začali naši předci objevovat postupně. V klasickém Řecku znali již dávno většinu našeho dnešního koření. Vedle dováženého pepře, skořice, kasie a zázvoru, kterých si cenili nejen jako koření, ale i jako důkaz bohatství a přepychu, se vyskytovala mezi starořeckými léčivými rostlinami také koření ze sousedních zemí (anýz, kmín, fenykl, česnek, máta peprná).

K rozšíření použití koření v kulinářství v západních kulturách došlo až po 1. století a po monopolizaci jeho dovozu Araby z východu na západ. Řím značně zintenzivnil námořní obchod s Indií. Obchodovalo se hlavně s černým pepřem. Díky Římanům, kteří koření rozváželi po celém římském impériu, se rozšířila znalost o jeho využití. Do Británie se jim podařilo vyexpedovat téměř čtyři sta druhů aromatických rostlin. Římský obchod s kořením byl přerušen rozkvětem arabské říše, která si podrobila Blízký Východ a severní Afriku.
Evropané znovu ovládli trh s kořením v této oblasti ve 12. století. Tehdy se léčivé a aromatické rostliny získávaly z klášterních zahrad.
Za vlády anglického krále Jindřicha II. vznikl v roce 1180 v Londýně Spolek obchodníků s pepřem, který se začlenil do Sdružení kořenářů a následně se vytvořila v roce 1429 Společnost obchodníků s potravinami. Kořenáři se stali apatykáři a nakonec léčiteli.

Kolumbus objevil papriku
Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 přistál na Karibských ostrovech, odvezl odtud několik zdejších druhů koření. Rozvinul se tak dovoz papriky, chilli a vanilky do Evropy. Vasco de Gamma dorazil v roce 1498 do Malabaru, odkud se vrátil s černým pepřem a skořicí. Při následujících cestách se dostal až na Moluky, ostrovy hřebíčku a muškátového oříšku. Námořní bitvy Portugalců, Holanďanů a Angličanů se vedly o kontrolu obchodu s kořením a položily tak základy pro vznik koloniálních území, která přetrvala do 20. století.

Více se dočtete v srpnovém čísle Světa potravin, které je v prodeji od 25. 7. 2016