Země, kde vždy vítězí kvalita nad kvantitou

Země, kde vždy vítězí kvalita nad kvantitou

12.06.2015 | Legenda mezi televizními režiséry sportovních pořadů, František Pojdl, strávil ve Švýcarsku většinu života. Pro emigraci se rozhodl pod tíhou srpnových události roku 1968. Jak si zvykal na život v cizí zemi, jejíž zvyky, kultura i gastronomie jsou od těch našich odlišné? A nechyběly mu v zemi pod Alpami české knedlíky a pivo?

Švýcarsko si mnoho lidí představuje jako zemi zaslíbenou. Byl jste od počátku také nadšený?

Při mém prvním kontaktu mě kromě nádherné přírody Švýcarsko tolik neuchvátilo. Ovšem dnes nedám na Švýcarsko a Švýcary dopustit a mám s nimi obecně lepší a vřelejší styky než s Čechy. Velmi si cením jejich lidské stránky a toho, jak si člověka váží. Ale přesto jsem silně pociťoval, že s nimi nemám společnou minulost a nemám si tedy s nimi tolik co říci. V tom měli moji synové, kteří tam vyrůstali, nespornou výhodu.

Měl jste problém si zvyknout na jinou kuchyni? Stýskalo se Vám po té české?  

Možná vás to překvapí, ale nechybělo mi nic a na nic jsem si nemusel zvykat. Razím zásadu, že ať jsem kdekoli, jím to, co je v dané zemi obvyklé. Úplně jsem tak odboural českou kuchyni, nedělali jsme doma ani knedlíky a mně se po nich za ty desítky let nezastesklo. Přizpůsobil jsem se novým zvyklostem, nechtěl jsem si ve Švýcarsku budovat vlastní prostředí. Už kvůli dětem, kterým jsem chtěl připravit ve Švýcarsku nový život – neuvažoval jsem totiž, že bych se někdy vracel.

Pojdl

Jak vypadá školní stravování ve Švýcarsku?

Děti se přes poledne stravují doma. Ve Švýcarsku je zvykem, a zvláště v 60. a 70. letech to tak bylo, že žena nepracuje a je v domácnosti. Tenkrát muži vydělávali tolik, že nebylo potřeba, aby měla žena zaměstnání. Musíme si uvědomit, že i volební právo na celostátní úrovni získaly švýcarské ženy až v roce 1971, v některých kantonech ale i mnohem později. 

Se Švýcarskem si nespojujeme žádné typické jídlo. Existuje vůbec takové?  

V první řadě bychom neměli hovořit o nějakých celošvýcarských zvyklostech. Když mluvíme o Švýcarsku, musíme mluvit o třech různých regionech, mentalitách a třech zcela odlišných způsobech stravování. Německy mluvící oblasti, kde jsem žil, inklinují více k německému způsobu stravování, které je také nejvíc podobné tomu českému. V oblasti kolem Ženevy je pak jasný vliv francouzské kuchyně a jako třetí je tam kuchyně italská.

Nicméně je možné najít dvě jídla, která jsou pro všechny oblasti společná a která jsou Švýcaři schopni konzumovat dopoledne, odpoledne, večer i o půlnoci. Samozřejmě jde o pokrmy spojené se sýrem, tedy raclette a fondue. Jsou jednoduché na přípravu a umožňují, aby žena nemusela odbíhat ke sporáku a složitě všechny obsluhovat, naopak – za čtvrthodinu je to hotové a rodina se může sejít kolem stolu. Průměrný Švýcar si minimálně jednou týdně fondue i raclette dopřeje.

Říkal jste, že se Vám po české stravě nestýskalo. Když jste se teď vrátil do Česka, chybí Vám nějaký švýcarský pokrm?

Zase se mi nestýská po ničem. Ale pokud dostanu na raclette nebo fondue chuť, už není problém si švýcarské sýry nebo směs na fondue zakoupit ve specializovaných obchodech i u nás. Bohužel za cenu výrazně vyšší, než je ve Švýcarsku obvyklé.

fondue

Stravují se Švýcaři spíš doma, nebo jsou zvyklí chodit do restaurace?

Pokud v rodině platí model, že žena je v domácnosti, a je to z časových důvodů možné, jezdí Švýcaři na obědy domů. Ale v restauracích se samozřejmě stravují. Vždy se podávají vysoce kvalitní suroviny, ovšem porce jsou pro našince neúměrně malé. U nás jsou mnohem důležitější velké porce, ale již méně dbáme na kvalitu. Ve Švýcarsku je to právě naopak – na kvalitu se kouká v první řadě. Když jdete do řeznictví, zákaznice nechce kilo masa, plus minus 20 deka. Pro dva strávníky koupí dvě kotlety přesně dané váhy. Proto také Švýcaři nemají problémy s obezitou. Jídlo si vychutnávají, je to pro ně obřad.

Je pro Švýcary jídlo společenskou událostí, zvou se navzájem na večeře?

Není to příliš zvykem. Aby vás někdo pozval domů na večeři, to už musí být velmi výjimečná příležitost. Pozvou vás jen v případě, že si vás mimořádné váží a pustí si vás k tělu, což dlouho trvá. A pak je to skutečně ve vší parádě – s dobrým jídlem i pitím.

Jsou Švýcaři vlastenci i ve stravování? Kupují si v obchodech raději tuzemské zboží, byť někdy za vyšší cenu?

Většinou nakupují ve specializovaných obchodech – v pekařství, zelinářství, řeznictví. Samozřejmě, ta mladší generace už raději zajde do supermarketu, neboť tam jsou potraviny cenově dostupnější. Nicméně kvalita, kterou dostaneme v obchodních řetězcích ve Švýcarsku a tady, se naprosto nedá srovnávat. Pomačkané ovoce nebo zelenina, jak je často vidíme v našich obchodech, by se tam v životě neprodaly.

Švýcarsko vnímáme jako velmi konzervativní zemi. Objevují se i tady nějaké nové trendy ve stravování?

Klasičtí Švýcaři se novým, globalizačním trendům, jako jsou například fast foody, budou bránit zuby nehty. Mladší generace je samozřejmě vítá a využívá. Díky velkému počtu emigrantů, kteří ve Švýcarsku žijí, jsou tam už obvyklé i zahraniční restaurace a obchody. Nicméně samotní Švýcaři je považují spíš za zajímavou atrakci, kterou si občas vyzkoušejí. Ale že by do těchto obchodů či restaurací pravidelně chodili, to ne.

Jak jste si pochutnával na švýcarských nápojích – co místní pivo nebo víno?

Pivo si zde k večeři nikdo neobjedná. Na pivo musíte jít do pivnice, které se ale od našich dost liší. Pivo k jídlu je naprosto nepřijatelné, zvlášť ve francouzské a italské části, v té německé záleží na konkrétním pokrmu. Chuťově se nedá s naším srovnávat. Ale neznám Švýcara, který by dal přednost pivu před vínem. Víno pijí Švýcaři hlavně to vlastní, na které jsou také patřičně hrdí. Není tak známé, protože prakticky celá produkce jde na domácí trh a vůbec se nevyváží. Rodí se v oblasti nad Ženevským jezerem a chuťově je vynikající.

Moje cesta do Švýcarska

„Pro televizi jsem vyrobil pořad z horolezectví Setkání s Kapelníkem, s nímž jsem vyhrál mezinárodní festival, a mohl  jet na tři měsíce na stáž do Švýcarska. Recipročně měl na podzim roku 1968 přijet do Prahy švýcarský režisér, ten se sem však již z pochopitelných důvodů nedostal.

Po třech měsících jsem za všechno poděkoval, rozloučil se a vyrazil zpět do Československa. To jsem však nevěděl, že přijde 21. srpen. O okupaci jsem se dozvěděl v Itálii, manželku se starším synem jsem jen odvezl do Vídně, vrátil se do Československa pro mladšího syna a odjeli jsme za nimi. Z Vídně jsem pak zavolal do Švýcarska, jestli by pro mě neměli nějakou práci. Pamatuji si to jako dnes. Nejdřív mi odpověděli, že je pátek, ať zavolám po víkendu. Ale asi za půl hodiny volali znovu a nabídli mi zaměstnání ve švýcarské televizi. Do té české jsem se na pár let vrátil až po revoluci.“

 

PŘEDPLATNÉ

Mohlo by vás zajímat

V sobotu se draží tři lahve "žlutého vína" - z ročníku 1774

23.05.2018 | Ve sklepě prospaly osm generací, ale teď se vše může změnit: v sobotu v Lons-le-Saunier na východě Francie vydraží tři patrně nejstarší lahve vína v oběhu: místní specialitu, Vin Jaune du Jura (žluté víno z oblasti Jura), ročník 1774.

Venezuelský prezident nařídil převzetí všech obecních trhů v zemi

29.05.2018 | Venezuelský autoritářský prezident Nicolás Maduro nařídil převzetí všech obecních trhů v zemi, které budou nyní přímo řízeny novým vládním úřadem.

Brusel rekonstruuje a modernizuje smažírny brambůrků

25.05.2018 | V zemi, kde je kornout s hranolky králem a majonéza královnou, se může zdát zásah do tradičních belgických smažíren této pochoutky riskantní.

Únorové číslo CZ TEST je právě v prodeji

O potravinách koluje mnoho mýtů a polopravd. V únorovém čísle Vám proto nabídneme trochu jiný pohled na věc a některé z nich uvedeme na správnou míru.