Výzkum chování spotřebitelské veřejnosti: Potravinami plýtváme méně, než se píše

Výzkum chování spotřebitelské veřejnosti: Potravinami plýtváme méně, než se píše

12.10.2020 | Jednou z mnoha ne úplně šťastných interpretací výsledků výzkumu chování spotřebitelské veřejnosti se stala nedávno teze, podle které v ČR „potravinami plýtváme více, než si myslíme“. Ve skutečnosti ale dokazují výsledky šetření, které zpracovala a prezentovala brněnská Mendelova univerzita (MENDELU) v porovnání s dostupnými daty ze zahraničí až překvapivě lichotivá data.

<

Problém bude nejspíše v tom, že si s porovnáním se zahraničím zřejmě nikdo nedal práci, a samozřejmě, problém může být i v tom, s kým že se to vlastně máme v plýtvání porovnávat. Celkem logicky by to ale mělo být s plýtváním s potravinami v rámci EU, případně v takzvaném vyspělém světě, což v praxi znamená především severoamerický kontinent. Pokud by tak někdo učinil, musel by nutně dojít k závěru, že v naší zemi se s potravinami příliš neplýtvá, a že tedy když už, tak s potravinami plýtváme naopak méně, než si myslíme. Pravda, lidé obvykle sami odhadují, že ročně vyhodí do popelnic jen několik kilogramů potravin, což je samozřejmě podhodnocené množství, mimo jiné i proto, že člověk podvědomě cítí, že to není správné, a proto se k vyhazování potravin nepřizná. Na druhou stranu se ale dosud uvádělo, že občané v naší zemi vyhodí ročně zřejmě až 80 kilogramů potravin.

Deset i sto deset kilogramů

K tomu je pak nutné dodat, že podle statistik společnosti Glopolis, která před několika lety vytvářela elektronický bulletin „Mapa prevence plýtvání s potravinami (MPPP), vyhodili v průměru občané EU více než 80 kilogramů potravin ročně, obyvatelé Severní Ameriky zhruba 110 kilogramů potravin ročně a obyvatelé průmyslové Asie kolem 70 kilogramů potravin ročně. Celkově jsou přitom koneční spotřebitelé podle MPPP zodpovědní za zhruba jednu třetinu potravinářského odpadu, zatímco od fáze výroby až k prodeji potravin vznikají dvě třetiny potravinářského odpadu. A konečně je vhodné dodat, že v nejchudších zemích subsaharské Afriky se spotřebují prakticky všechny suroviny k výrobě potravin a množství ročně vyprodukovaného potravinářského odpadu (plýtvání) dosahuje jen přibližně 10 kilogramů na osobu a rok. Z uvedených, poněkud širších souvislostí přitom vyplývá, že i v plýtvání je před spotřebiteli kreslen obraz ČR (a v tomto případě spotřebitelů) v horším světle, než je tomu v reálné skutečnosti. Což se ostatně netýká jen potravinářství, ale třeba také zemědělství, třeba ve spotřebě pesticidů, která v ČR trvale klesá, a navíc v porovnání s řadou zemí EU z nižšího základu – přesto má člověk dojem, že je naše země zamořena „zemědělskými jedy“.

Zátěžové léto

Jak to tedy podle šetření MENDELU dopadlo?  Ze vzorků odpadků z 900 domácností na Brněnsku, rozdělených na tři skupiny podle typu sídel vyplynulo, že průměrný obyvatel Brna vyhodí ročně 37,4 kilogramu potravin, přičemž výsledky jsou prý zobecnitelné na celou zemi. Největší množství – v průměru 53,6 kilogramu potravin na osobu a rok, vyhodí lidé z panelových a činžovních bytů, naopak lidé z venkovské zástavby vyhodí ročně jen 29,1 kilogramu potravin. Nejvíce se plýtvá potravinami v létě (12,4 kilogramu) a na podzim, nejméně na jaře (5,7 kilogramu v průměru). V popelnicích nejčastěji končí ovoce a zelenina, následované pečivem a zbytky hotových jídel. Pakliže by to skutečně byla celoplošně prokazatelná realita, není to vůbec špatný výsledek, byť rezervy samozřejmě vždy existují. A je třeba konstatovat, že než riskovat zdravotní potíže ze zkaženého jídla či shnilého ovoce a zeleniny, je skutečně lepší takové produkty vyhodit.

Posláním této informace tak budiž závěr, že potravinami sice u nás plýtváme, ale moc velké rezervy v šetření nemáme – rezervy jsou spíše na straně těch, kteří chtějí potravinářský odpad zpracovat.

Blahodárná vláha

Obecně daleko větší problém má přitom nejen naše země s plýtváním s vodou. I v tomto případě však existují spíše emotivní hodnocení důsledků nakládání s vodními zdroji. Již zmiňovaná společnost Glopolis spočítala (a obecně je to pravda), že plýtvání s potravinami se podílí také na plýtvání s vodou. Voda obsažená v nespotřebovaném a vyhozeném jídle představuje celosvětově ročně 250 krychlových kilometrů takzvané modré vody, což je objem, který by zaplnil tři Ženevská jezera. Na druhou stranu, i voda ve vyhozeném jídle se z planety neztrácí, jen se po planetě přemisťuje, byť pravda často z míst, kde by jí bylo spíše zapotřebí, do míst, kde nakonec skončí.

To samé platí také pro stále recyklované „informace“, kolik litrů vody je zapotřebí k výrobě různých druhů potravin. Symbolem značné spotřeby vody bylo přitom v posledních letech nejčastěji hovězí maso – na kilogram hovězího se mělo spotřebovat více než 15 000 litrů vody. Nyní ale přebila hovězí maso čokoláda se spotřebou 17 000 litrů potřebných k výrobě jednoho kilogramu této pochoutky.

Jedna velká bublina

Zajímavé je přitom porovnat si zdroje těchto „informací“ a období, kdy se mediálně prezentují. Zatímco hovězím masem se totiž „argumentovalo“ především době, kdy se zároveň doporučovalo snížit stavy hospodářských zvířat, čokoládou se „argumentuje“ v souvislosti s kácením deštných pralesů a výsadbou kakaových plantáží. Jinými slovy, uvedené údaje jsou především součástí různých protikomoditních kampaní, a také proto jsou slova „informace“ a „argumentace“ uvedena v uvozovkách. Jsou to totiž spíše emotivní manipulace, protože se samozřejmě ani voda spotřebovávané k výrobě potravin nebo pěstování hospodářských plodin z planety neztrácí.

I když to může někdy opticky vypadat, že je kolem nás vody skutečně méně (což se mimochodem rozhodně netýká většiny území ČR v letošním roce, a naskýtá se tak otázka, jestli se opravdu nacházíme v historicky nejsušším období z pohledu vydatnosti srážek), je vody i kolem nás a na planetě celkem pořád stejně. Pouze jí nevidíme, protože je jí víc v podobě vodní páry ve vzduchu, neboť teplejší vzduch páru více absorbuje. Více vody ve vzduchu v podobě páry, která v horních vrstvách atmosféry kondenzuje a na zem se vrací v podobě dešťů a bouřek, pak vede k prudším a intenzivnějším srážkám, a záleží pak především na reliéfu krajiny a intenzitě a směru větru, kde tyto srážky spadnou. Takhle snadné to v principu ve skutečnosti je.

A řešení?

Teplotu prostředí a tedy množství vody, které pojme vzduch, lze do určité míry ovlivnit vegetačním pokryvem, tedy existencí polí s nějakými porosty a výsadbou stromů ve volné krajině. Jinými slovy, zachováním co nejvyššího objemu lesní a polní půdy a její ochranou před zástavbou. To je proti plýtvání s potravinami i vodou ze všeho nejlepší prevence, daleko efektivnější, než omezování produkce potravin s velkou vodní stopou, která by dříve či později vedla ke zdravotním problémům populace omezováním spektra pro člověka potřebného širokého spektra potravin. A pokud se týká plýtvání potravinami, pak je třeba ještě jednou zopakovat, že v drtivé většině vyspělých zemí mají v tomto směru mnohem větší rezervy, než naše země. Trochu pozitivního myšlení by tak neškodilo.

PŘEDPLATNÉ

Mohlo by vás zajímat

Nákup potravin na sociálních sítích se může pořádně prodražit, můžete platit zdravím

26.10.2020 | K prodeji výrobků přes facebookovou komunitu se uchyluje čím dál tím více prodejců, ne všichni však nabízejí nebezpečné zboží. Než se k nákupu uchýlíte, měli byste zvážit případná rizika a prodejce si zkontrolovat.

Europoslanci berou na milost veggie burgery, název měnit nemusí

26.10.2020 | Europoslanci dnes rozhodli o tom, že vegetariánské hamburgery, párky nebo klobásky si mohou své názvy ponechat. Odmítli návrh prosazovaný producenty a zpracovateli masa na zákaz takového označování rostlinných výrobků.

Filet Mignon. Zkuste jej s čokoládovou omáčkou!

21.10.2020 | Vyzkoušejte neobvyklou kombinaci hovězí svíčkové a omáčky z čokolády! Nebudete litovat.

Nové číslo CZ TEST právě v prodeji!

Zajdětě si pro svou porci čtení o kvalitě potravin. Nové číslo koupíte v prodejnách BILLA, PENNY MARKET a KAUFLAND a na vybraných novinových stáncích sítě Valmont