Redakce CZ TEST Vám přeje krásné Vánoce

23.12.2019 Jana Čiháková

Je to skoro tady – stejně jako minulý rok a dalších sto let, které budou následovat. Stres, spěch, bitky o kapra, maso, vajíčka a maraton za dárky. Jestli vás ta představa děsí, nejste v tom sami. Mě například děsí i to, jak vlastně letošní Vánoce proběhnou.

Poslední léta se totiž ukazuje, že „Bůh“ má nejen smysl pro humor, ale miluje i malé záludnosti. Když se nám před dvěma lety zapálil na Vánoce děda, který se natahoval pro další kus kapra doprostřed stolu tak vehementně, až mu chytil rukáv „hodbóžového“ saka, myslela jsem si, že zajímavější obraz, než pobíhající obsluhu s minimaxem a plápolajícího dědečka nadávajícího na blbé české zvyky se mi už nikdy nenaskytne. Ale…vždycky může být hůř.

Zvlášť, když se u nás schází všech 17 členů (a navíc neustále přibývají další). Nejenže někdo přijíždí rok, co rok o hodinu dřív, takže vás pronásleduje ještě s natáčkami na hlavě, a někdo i o dvě hodiny později, když už všechno stydne, ale dějí se u nás fakt zvláštní věci. Například loni Vánoce skoro nebyly. Nejenže polovina rodiny chytla zvláštní žaludeční příhodu, takže na tom načančaném stole se slavnostními talíři večeřela suchý rohlík, ale nedorazil ani Ježíšek. Moje sestra totiž zlomila klíč v zámku a zůstala uvězněná se všemi dary v pracovně, ze které nemohla ven. Ostatní členové rodiny vesele zapalovali na zahradě prskavky a čekali na zazvonění zvonečku.

Sestra volala, ale přes „narodil se Kristus pán“ zbytečně. Mezitím naše dvě zachráněná koťata shodila strom, děda se sice nezapálil, ale usnul (a babička mu pak dávala až do Štěpána), takže nikdo nedal pokyn, že se něco děje a když už dětem zalezlo od nehty, usoudili jsme, že můžeme dovnitř aniž by proběhl zvonící signál… a pak se všech šest dětí, nehledě na věk, rozplakalo. Při pohledu na zdevastovaný strom, pod kterým nebyl jediný dar, za dědova chrápání z křesla a pláče mé sestry uvězněné v pracovně… Takže nebuďte perfekcionisté…ono to nějak dopadne. Těším se na Vás po svátcích!

Hezké Vánoce Vám za celou redakci přeje Jana Tobrmanová Čiháková